Sexuální fetišismuszpět

Fetišismus je erotické zaměření na určité druhy předmětů (např. spodní prádlo, boty, doplňky atp.) či na jisté části těla (např. nohy, prsa, ruce, atp.). Zdravotnické statistické a diagnostické manuály uvádějí fetišismus jako parafilii.

Původ slova fetiš pochází z portugalského výrazu fetico, který označuje umělecký artefakt se symbolickým erotickým významem. Tento artefakt byl jakýsi kultovní objekt, který byl zbožňován a uctíván a leckdy mu byly připisovány nadpřirozené schopnosti. V mnoha primitivních náboženstvích byl uctíván jako modla. Poprvé použili nezávisle na sobě slovo fetiš Richard von Krafft-Ebing (1886) a Alfréd Binet (1887).

Určité uctívání jevů, tělesných částí nebo předmětů je běžný jev, který je součástí normální sexuality. Například sex s partnerkou v sexy prádle, latexu či botách na vysokém podpatku se bere jako normální exotičtější forma sexuálního styku. Daný jedinec tak výrazně upřednostňuje partnera, který bude oblečen do jistých kostýmků z daných materiálů, bude mít požadované doplňky či chtěné tělesné prvky. Tyto atributy pak následný sex mnohem více naplňují. Obdobně tomu je se zvýhodňováním při výběru partnerů, kteří se nám více líbí (blondýny, svalovci, hubené dívky, černoši atp.).

Za klinicky diagnostikovatelnou parafilii bývá fetišismus považován teprve tehdy, kdy jsou dané stimuly zásadní podmínkou vzrušení a uspokojení nebo kdy z velké části nahrazují interakci s partnerem a jsou před ním preferovány.

Tato deviace však není nebezpečná, pokud dokáže parafilik zvládat své pohnutky a není nebezpečný sobě či okolí. Fetišismem může být motivováno nezákonné jednání při získávání lákavých kusů prádla například z cizích prádelních šňůr, avšak společenská nebezpečnost této činnosti je výrazně menší než u sexuálního násilí a systematicky se jí nedopouští významnější podíl fetišistů. Pokud se u závažnějšího trestného činu nalezne jednání fetišistické povahy, pak takový čin nebývá prvotně podmíněn pouhým fetišismem, ale spíše nějakou závažnější deviací, jinou osobní poruchou nebo charakterovými vlastnostmi.

Většina odborníků se shoduje na tom, že je tato parafílie, stejně jako většina ostatních, člověku vrozená a že záleží především na něm a na výchově, jak se projeví a jak je bude uspokojovat. Zařazení parafilií jako takových mezi psychické poruchy je obecně spornou otázkou a fetišismus patří mezi ty, jehož medicinalizace a patologizace je často zpochybňována.