V sedmi kruzích hoří svíce.
Nechci být už sama více a tak Tě volám!

Černá kápě, rudé nebe,
Vlastní krev mě v žilách zebe.přicházíš!

Mé tělo se chvěje. Ouha - není to strach, je to touha.pojď už blíž!

Přistupuješ ke mně Pane.
V mém těle teď oheň plane, však též v Tobě cítím plamen.
V mé štěrbině tryská pramen!

Pro noc dnešní, i ty příští, v těle mém se ledy tříští.

“Naplň mě Pane můj po okraj touhou,
jen pro ten okamžik, pro chvíli pouhou.”
Vzrušením se chvějí hlasy, pevně svíráš moje vlasy.”Pane?!”

Oltář chladný místo lože,
Na krk řetěz místo brože,
Ruce svírá ocel šedá, z Pekla utéci se nedá!

Oči planou, svíce hoří, horký meč se ve mně vnoří.

Zmítám se v extázích pod Ďáblem samotným.
Ozvěna provází výkřiky vášně: “Co děláš s tělem mým!
Jak jenom Pane můj, jak jenom znáš mě!”
Pojíš ve mně bolest s vášní.je to krásné, je to zvláštní!

Polykám v extázi výstřiky vášně.
takhle já teď tedy ochutnám Peklo!
Navždy již, Pane můj, jenom Ty máš mě,
Mé tělo pro Tebe duše se zřeklo.