Byla sobota, ale Lucka prodává v baru a tak víkendy nezná. Po obědě vyrazila do práce s tím, že se ještě zastaví u Zuzky, která dnes dělá inventuru ve svém obchůdku. Jako obvykle si nechala velkou rezervu, protože se se Zuzkou pokaždé zapovídá nejméně na hodinu. Lucka zaťukala na výlohu, Zuzka jí pustila dovnitř a hned jí nabízela kafe a ať se posadí. Pustili se do klábosení, když vtom Zuzka “počkej, něco ti musím ukázat, to budeš zírat!” a odběhla dozadu. Za chvíli se vrací s krabicí a po cestě z ní vytahuje nádherné sandálky. Podrážka snad 5 centimetrů vysoká a podpatek asi 12centimetrů, vše z krystalicky čiré hmoty. K noze pak botu poutá několik úzkých pásků, rovněž průhledných, ozdobených nekolika bílými korálky.

“Wow, to je nádherna”, závidí Lucka, “to muselo stát spoustu peněz ! To jsi musela být doma pořádně hodná!” Vezmeš si je večr na tu dikotéku … jó, jdeš s náma teda ?” “Jasně že jdu, ale vzít si je nemůžu, to bych nemohla být hodná a zasloužit si je. Příště!” “Próč? To nechápu” diví se Lucka. “No víš, aby mi je Pavel zaplatit … abych tak řeklamusí být u toho, až si je vezmu na sebe a musí být čisté.

Diskuse se pak stočila jinam a holky to pustily z hlavy. Asi po půlhodině se ozvalo zaťukání na výlohu. Byl to Pavel, který Zuzce přivezl nějaké zboží a přišel jí pomoct. Holky si ho nevšímali a bavili se dál, ale pak si Lucka vzpomněla na předchozí diskusi “Hele, tak když je Pavel tady, tak si můžeš obout ty nové boty a zasloužit si je, abys sis je mohla večer vzít.” Pavlovi vypadla přepravka s knihami z ruky a zaraženě se podíval na Zuzku. Ta hned spustila “No, víš Lucko, to není tak jednoduché, že bych si je jenom obula a prošla se před ním.”
“Áááá, chápu, musíš se na to svléknout a promenovat se nahá, to znám !” rozesmála se Lucka.
“No, Já se svlékat nemusím!” odpověděla Zuzka. “Vlastně, ty boty by se večer hodily, a ty už si Pavla stejně viděla nahého v sauně…” uvažovala nahlas Zuzka a bylo na ní vidět, že jí ta myšlenka zaujala. “Pavle, nedá se nic dělat, já ty boty večer potřebuju. Takže svléknout a lehnout na zem. Chci aby sis lehnul na břicho, víš jak!” řekla rozkazovačným hlasem a sáhla pro boty, aby si je obula.
Lucka byla vývojem situace trochu zaskočená a tak si jen potichu sedla do křesla a pozorovala co se bude dít.

Pavel byl trochu vykulený, ale byl natolik vzrušený, že nekladl odpor a rychle ze sebe strhal oblečení a lehnul si na břicho na linoleum s nohama od sebe, penis ležící na podlaze mezi nimi. Mezitím už Zuzka stála obutá v těch nádherných střevíčkách, které se však moc nehodili k pracovním džínům a tričku. Pomalu k němu přišla, párkrát strčila podrážkou do Pavlovi zadnice a udělala rýhu hranou podpadku. Při tom ale mluvila na Lucku stejně jako když před tím přepočítávala knížky v regálech, nezúčastněně, jako kdyby nedělala nic zvláštního. Lucka se pomalu přizpůsobila a tak za chvíli holky řešili co si večer vezmou na sebe a podobné problémy.

Mezi tím Zuzka položila jednu nohu na Pavlův zadek a pomalu na ní přenášela váhu, až stála jen na této noze a pomalu položila druhou nohu k ní. Chvíli přešlapovala po Pavlových zádech a zadku a přidržovala se pultu, aby neztratila rovnováhu. Pak jednu nohu trochu pokrčila a druhou začala šťouchat do ležícího penisu, který na to zareagoval prudkým zvětšením. Položila podrážku na ten naběhlý ocas a přenesla na něj váhu. Druhá noha však zůstala na Pavlově zadku, takže mohla vzápětí přenést váhu zpět na zadek a pak zase na penis a znovu a znovu pořád dokola.

Konečně slezla. Postavila se mizi Pavlovi nohy a začala šťouchat do jeho ocasu a koulí. Čím dál tím ostřeji, až to byly spíš mírná nakopnutí. Pavel hekal, syčel, cukal sebou, že už Lucka začínala mít strach a moc Zuzce neodpovídala, ale ta teď byla stejně plně pohroužena do monologu o tom, co musí dětem zabalit na tábor.
V tom začal Pavel křičet nahlas a stříkat mohutné proudy semene po podlaze. Zuzka na chvíli stichla a pozorovala to. Pořádně mu ho přišlápla a ještě chvíli ho třela, aby měla jistotu, že mu koule docela vymačkala. Poodstoupila, vzala z pultu hadr a upustila ho před Pavla. “Koukej, jak jsi mi mé nové botičky pocákal! Musíš je teď vyleštit! Večer v nich jdu ven! A pak tady vytřeš. Pavel v leže vyleštil stojící Zuzce boty a pak odešel na záchod umýt se a pro kýbl na umytí podlahy.

“To bylo zajímavé!” Povídá Lucka. “A snadno tak člověk přijde k botám. Jak dlouho je pak nepoužitelný?”

“Tohle byla rychlovka, takže by za chvilku mohl znova. Občas, když máme třeba patery nové boty najednou, to dostane zabrat. Pětkrát ho vyždímu, pak ho pošlu se důkladně vydrbat a pak mě musí pomilovat. nevěřila bys, jak něžně to pak dělá a jak dlouho vydrží, než se udělá!” chlubila se Zuzka, ale to už byla Lucka na odchodu, aby byla včas v práci.