Má sladká Julie, hle luna vychází,
vyslyšte prosbu mou, již touha provází.
Tolik Vás miluji, umírám láskou k vám,
nechte ať touhu svou v písni zazpívám.
Tu touhu nesmírnou jež v srdci hraje mi,
Julie, královnou jste mezi ženami.
Ty vaše oči jsou jak lesní jezera,
kam laně chodí pít vpodvečer za šera.
Váš úsměv kouzelný ladí hlas ke zpěvu.
Hoďte mi jeden jediný polibek vzdušný jen
já třeba zemřu rád jsa štěstím opojen.
Noc je tak kouzelná a je tak mámivá
stvořená pro lásku jímž srdce oplývá.

Poslechni Romeo, já seru na kecy
Jedině ocas tvůj mou lásku vyléčí.
Zpíváš mi o lásce, říkáš mi královno,
jdi v prdel s lyrikou, ta stojí za hovno.
Písnička dobrá je vojákům do kroku,
ale já žena jsem, mám oheň v rozkroku.
Písničkou utěšit chceš ten čas ohnivý,
od čeho ocas máš, milenče bláznivý?
Vyser se na kecy, na písně, na krásu,
žena přec rozumí řádnému ocasu.

Pujč mi ho do ruky, ať sama uvidím,
zdali tu zbytečně čas s tebou nemarním.
Vždyť jsem již od mlada tolikrát toužila,
až jednou vyrostu, abych též zhřešila.
Mnoho zlých noci jsem v loži svém prožila
o žhavých objetích stále jen toužila.
Ty mi teď přicházíš s blbými nápady,
na místo šoustání zpíváš mi balady.
Já také duši mám a také ideál,
aby se postavil a velmi dlouho stál.
Za tento ideál třeba i život dám,
až přijde pravý muž k smrti ho umrdám.
Zahoď tu kytaru, na balkón polez už,
sundej si kalhoty a ukaž že jsi muž.
Buď se mi v kundu tref svým mocným rapirem,
nebo jdi do hajzlu i s panem Shakespearem!