Přestává s nima být sranda, musíme je zase proti sobě trochu poštvat konstatovala Marcela než usnuly. Ráno pak holky své vězně pustily ven, k prostřenému stolu a až na to že Robert s Monikou byli nazí, byla to poklidná snídaně.

Po snídaní Marcela odvedla Roberta stranou a Lenka zase šla s Monikou do kuchyně odnést nádobí. Monika se ptala, kdy dostane oblečení a Jitka jí slíbila, že hned, jak umyje nádobí a že jí teď pošle Roberta pomoct. Lenka pak odešla k ostatním holkám na dvůr. Marcela mezi tím přikázala Robertovi, ať jde do kuchyně a tam se s Monikou pomiluje, že prý si nemá všímat, kdyby se bránila, že do ní ostatní holky hučely, že nesmí podlehnout, ale že to chce. Nadržený Robert se nechal snadno přesvědčit a do kuchyně již vcházel s postaveným kolíkem. Monika ho očekávala, tak se ani neotočila a pokračovala v práci. Když se pak k ní Robert zezadu přitiskl a pevně jí chytil ruce, bylo pro slabou dívku na obranu pozdě. Robertův pyj si začal razit cestu do Moničiny jeskyňky a Monika křičela. Když to holky uslyšely, byly spokojené, že jim plán vyšel, vtrhly do kuchyně, odtrhly Roberta od Moniky a nadávaly mu “ty prase, člověk tě nemůže nechat chvilku bez dozoru, hned začneš myslet ocasem!”

Robert pod jejich ranami klesl na zem a nezmohl se na odpor. Jitka zatím utěšovala Moniku a šla s ní do vedlejší místnosti, kde jí vrátila oblečení, včetně jejích nových Nike. “To nádobí ale dodělej, mi zůstaneme pro jistotu v kuchyni a jak jsem tě viděla, jak stěží dosáhneš do toho vysokého dřezu, už vím, jak ti Robert pomůže”. Ostatní holky Roberta spoutaly a povalily na záda na zem před dřezem. “Tak, tady máš stoličku, abys lépe dosáhla”, řekla Jitka Monice a ta s gustem tvrdě dupla na Robertovo pohlaví a několikrát se po něm prošla od stehen až po prsa než se s novou chutí pustila do nádobí. Dávala si záležet, myla pomalu a důkladně a s každým kusem udělala úkrok stranou když ho odkládala na odkapávač. “Nemáte tu nějakou hudbu, ráda si u nádobí trochu zatančím, nebo zkusím pár aerobicových kroků?” zeptala se, když byla asi v půlce. Marcela okamžitě přinesla rádio a pustila tam Jitčinu aerobicovou kazetu. “Step-touch, step-touch … ” opakovala si Monika a tvrdě jela základní krok aerobicu.

Když konečně domyla nádobí, zeptala se jí Jitka, jak je spokojená se stoličkou. “Jo, dobrá, akorát tohle tady překáží!” a stoje levou nohou na Robertových prsou, pravou několikrát nakopnula jeho stále ještě stojící penis. Pak pravou nohu postavila na Robertův zmučený klacek, přenesla na něj váhu a sklouzla se po něm mezi Robertovi nohy. “Jé to je dobrý!” vykřikla nadšeně, když Robertův penis prudce plesknul o její lítko, jak ho vymrštila předkožka náhle tvrdě shrnutá až na podlahu mezi jeho nohama. Na to se Monika otočila a špičkou boty pokus s vystřelujícím ocasem ještě nekolikrát zopakovala.

“Tak dost, pěkně jsi tu nalila, je potřeba vytřít!” přerušila ji Jitka. “A nemohla bych vytřít s tímhle hadrem?”, ukazovala na Roberta, “kdyby si obléknul tričko, tak s ním můžu podrážkou vytřít celou kuchyň jako s hadrem!”. Jitka však rázně odmítla, že nemůžou zabít celý den vytíráním kuchyně. Na to Roberta odvedli na zahradu, kde na něj však už čekala kovová klec zavěšená na trámu. Roberta do ní zavřely a to už přicházela také Monika. “Tak, ještě musíš umýt to zvíře, tady máš hadici, takhle je ta tryska na nejprudší proud”. Podala jí Marcela hadici. Monika se s chutí pustila do mytí ostrým proudem ledové vody. Až po několika minutách jí holky pobaveně přerušily a přesvědčily jí, že je potřeba umýt Roberta celého, nejen jeho genitál a to, co zasáhne omylem, když se Robert snaží uhnout. Monika tedy ještě Roberta opláchla celého od hlavy až k patě a pustily ho z klece.

“Tak Robertku, bude krmení zvěře, připrav si svý nažhavený péro, ať se zvířátka napapají” povídá zvesela Marcela. V Robertovi zatrnulo, ale přesto šel s Marcelou a ostatními dozadu ke kůlně. Tam ve starém kamenném schodišti bylo mraveniště. “Tak, tady si sedni a polož ocas k téhle škvíře, neboj, nic ti neudělají, když se nebudeš hýbat”. Marcela ho pod dohledem ostatních holek správně naaranžovala, aby špička žaludu byla přesně u škvíry a pak mu podrážkou své boty penis přišlápla a pohonila, až z něj vymáčkla trochu spermatu. Na to klacíkem zašťourala v mraveništi, až se vyhrnulo hejno mravenců. “Přišla jsem na to úplnou náhodou, ale nepřestává mě fascinovat, jak tyhle malinké dělnice jsou celé žhavé po semeni”. A opravdu, Robert seděl bez jediného pohybu, takže ho neštípali, ale rychle objevili kapičku spermatu a vrhli se hladově na ní. Marcela pokračovala “a nejen to, oni to s chlapi taky perfektně umí, jen se dívejte”. A opravdu hemžení mravenců po penisu Roberta zvláštním způsobem dráždilo, takže na něm bylo patrné vzrušení, ale péro mu úplně nestálo, a hlavně z jeho žaludu pomaloučku vytékal proud spermatu, kapička za kapičkou, akorát takovou rychlostí, že to mravenčí dělnice stíhaly odnášet. “Takhle ho dokážou ždímat jako zásobárnu potravy po celé hodiny a on bude marně toužit ejakulovat. Tak, přineseme si sem stůl a židle a uděláme piknik holky, ne?”

A opravdu, dvě hodiny tam seděli a pozorovali Roberta, jak zrychleně dýchá, kroutí se a kolem jeho ocasu se hemží mravenci. Jitka vstala “Tak, je čas dělat oběd, Roberta budeme potřebovat, takže z něj musíme dostat zbytek krmení rychle. Moniko ujmeš se toho?”. “Jak, já nevím, co mám dělat?” diví se Monika. “No tam jak je mu musíš pořádně vyprázdnit koule”. “To jako že ho mám udělat?!” brání se Monika, ale Jitka jí hned klidní “jsem přesvědčená, že ty najdeš způsob, jak si to Ty skvěle užiješ a On při tom bude hořce litovat toho, co ti udělal!” “No dobře”, souhlasila nakonec Monika. “Kde máte zahradnické rukavice a můžu si půjčit ty staré dřeváky co jsou před sklepem?” Odešla s Lenkou a za chvíli se vrátila v dřevácích, na rukou rukavice a v nich svírala svazek čerstvě natrhaných kopřiv. Kopřivy položila Robertovi mezi nohy a párkrát s nimi přejela po jeho přirození. Robert sebou škubal, ale poslušně držel. Pak Monika kopřivy nechala ležet na Robertově ocase a jala se je dřevákem do Robertova penisu zadupávat. K pálení kopřivy se vzápětí přidali mravenci. Ale po více jak dvouhodinách silně vybuzenému Robertovi moc nechybělo, a tak začal stříkat ostošest. Holky chtěli skončit, ale Monika si nechtěla nechat zábavu hned tak zkazit, “Z toho určitě ještě něco vymačkám!” a nerušeně pokračovala. Pak plnou vahou stoupla dřevákem na Robertův penis ležící na kameni a hrála si ještě pár minut, až Robert náhle znovu ejakuloval. “No vidíte, co jsem říkala!” Poslali Roberta se omýt a loupat brambory, zatímco holky dělaly zbytek oběda.

Po obědě je Monika zavedla za ves na třešně. Po cestě šl Robert normálně oblečen a Lenka si vysloužila od usedlíků řadu pochval, jakého má pěkného mládence. Kousek za vsí se však Robert musel svléknout do naha a šaty mu byly zabaveny. U třešně mu pak holky stáhly řemínek kolem koulí, pověsili na ně kyblík a poručily Robertovi vyšplhat na strom, kde mu ukázaly místo, kde se má pevně chytit a zůstat, zatímco holky plnily třešněmi zavěšený kyblík a když bylo potřeba, použily Robertův ocas jako držadlo “né abys povolil!” nabádala ho Jana, když chytila jeho povadlý penis, ovinula ho kolem prstu, pevně sevřela v pěsti a natáhla se daleko dopředu pro třešně, visíce skoro celou vahou na na tom kousku Robertovi kůže.

Konečně byl kyblík skoro plný, až byly koule pod tou vahou pěkně vytažené. Slezli tedy ze stromu, vrátily Robertovi oblečení a vydali se ke vsi. Po cestě se rozloučili s Monikou, která už šla domů a v chalupě už jen zabalili a vydali se na cestu domů. Po cestě se Lenka ptá starostlivě Roberta “Jak se ti líbil víkend? Všechno v pohodě?” a Robert jí uklidňuje “chvilkama to bylo dost drsný, ale to je potřeba, byl to skvělý odvaz, ale neopakoval bych to moc často”.