Další rodičovské sdružení,kolikáté už sama nevím,učím pomalu třicet let. Sedím za katedrou, odpovídám na dotazy, radím a v duchu už jsem doma u televize.

Najednou přede mnou stojí mladý muž a předává mi obálku. “Paní učitelko,já Vás nyní nebudu zdržovat. Zastavím se na konci schůzky. “Přikývla jsem. Stává se častěji,že rodiče o něco žádají raději písemně. Faktem je, že ještě nikdy nebyla v obálce žádná finanční prémie. A musím přiznat, že mé oči si předávajícího ani pořádně neprohlédly. Schůzka pomalu končila, rodiče si prohlíželi práce svých nezvedenců a pomalu se rozcházeli. Otevřela jsem obálku a začínám číst… Paní učitelko, píše Vám Váš žák,se kterým jste se šestnácti roky vsadila,že mým největším úspěchem bude vyučení zedníkem či mechanizátorem. Vzpomínáte na školu Pavlíka Morozova a na Mirka Fialu, to jsem já.

Po mém namítnutí, že chci být učitelem,jste prohlásila: “Mirku,když se jím staneš,tak Ti splním každé přání, které bude v mých silách,” a podala mi na to ruku. Přišel jsem se přihlásit o výhru. Představoval bych si to asi takto. Zítra má Váš manžel jednání na radnici a my bychom se setkali krátce po dvacáté tady ve třídě. Paní učitelko za poslední léta studií jsem si už vytvořil scénář naplnění splněného přání. Otevřeme dveře, rozsvítíme světlo nad tabulí, přejdeme na stupínek, postavíme se tři metry od sebe. První co svléknu bude můj kožák, který rozprostřu na katedru. Tam budete po dalších patnácti minutách, možná sténat rozkoší. Bude následovat svetr, obuv, džíny a slipy. Už se těším na to,jak si mne budete prohlížet. A bude na Vás řada. Kabát, sukně, svetřík, boty, punčocháče, halenka, kalhotky a naposledy podprsenka. A prosil bych pomalu. Přejdu k Vám, políbím Vás na ústa a bradavky. Můj ukazováček poté zajede do Vašich úst, píčky a prdelky. Podřepnete a velmi, velmi zblízka budete kontrolovat mého nejdůvěrnějšího přítele i s kamarádkami. Až budete mít plná ústa spermatu a já si ho otřu o Vaše prsa, přenesu Vás na katedru. A tam už bude záležet jen na Vás,zda budeme pokračovat.Protože mé přání bude v danou dobu splněno.

To Vám byyly pocity po dočtení,rudá až ke kořínkům a trošku navlhlá.Rozhlédla jsem se a viděla ho stát u knihovny. Přešel ke mně a podal mě modré desky. V nich byl diplom z Masarykovy university. Stála jsem, podívala se na tak mladou tvář a pomalu kývla hlavou. A ta katedra je mi od následujícího večera nějaká bližší.