Zas vidět tvé ohanbí!
Tvé nádherné ohanbí!
Kartáček malý jen
jak v kalhotkách stín.
Tvůj voňavý klín,
tvůj lahodný klín
když se orosí,
tak ho pak vychutnat smím.

Když jsem tvou rosu pil,
dobře jsem pochopil,
co jsou ta pouta,
jimiž mě spoutáváš:
tvá laskavá tvář,
pak očí tvých zář,
i tvá omamná
ivča, kde máš svatozář.

Tam skrýváš své tajemství,
o němž jen málokdo ví:
piha v tom vnadném
zákoutí ladně dlí.
Tak nech mě ji mnout,
chci zapomenout
vše, co před tebou
zažil ten můj starý oud.

Poštěváčkem s uzdičkou
jak trpaslík s čepičkou -
tím bych chtěl být
a kochat se vůní tvou
z té vlahé jamky,
z živé studánky.
Nenasytím se
nikdy tou milostnou hrou.

Tvá překrásná stehýnka,
zadeček, kolínka
rozohňují mě až
k nevydržení.
Skvělé kalhotky
za čtyři stovky -
rozervu je a
zrobím ti pomyšlení.

Jak hezké je mazlení,
líbání, hlazení,
zkoumání lesů, hor
a údolí tvých.
Pak v roztoužení
svá přirození
spojíme něžně
v jedno, a nad to není!