Sestry ve sprše

Bylo mi tenkrát lehce přes 14, když jsme se s rodinou přestěhovali na venkov, kde táta koupil dům. Asi po měsíci se táta domluvil v místní hospodě se sousedem na tom, že jejich Asta má malá štěňata a že mi žádného psa nemáme, že pes patří k domu, bude nás hlídat a kde ví, kde si cosi a druhý den jsme už měli štěně. Žádná velká rasa prostě pouliční směs. Už když ho táta přinesl padli jsme si do oka a bylo jasné s kým bude největší kamarád. Byli jsme, jsme a vždy budeme městský lidi proto i přes všechny rady souseda jsme nechávali, Fida tak jsme ho po rodinné sešlosti pojmenovali, spát uvnitř domu a hodně často se stávalo že si Fido uvelebil u někoho z nás v posteli a spal s ním až do rána.