Trochu falešný hudební doprovod k čekání na autobus. V podaní pána s krabicovým vínem a igelitovou taškou.

Vracel jsem se po náročném dni unavený z práce. Jentak jsem seděl v autobuse a myšlenkami byl někde úplně jinde. Náhle jsem na sobě ucítil pohled. Zvednul jsem oči a pohlédl do očí ženě sedící naproti mě, o několik sedadel dál. Neuhnula a upřeně se na mě dívala dál. V jejím pohledubylo něco velmi tvrdého a dominantního. Dlouho jsem nevydržel a sklopil oči, vědom si, že to musí vypadat velmi poníženě, ale nemohl jsem si pomoci. Ještě víc mě zaskočilo, když jsem cítil, jak červenám a nejen to, zaznamenal jsem také pohyb v kalhotech, jak se mi začal zvedat. Nadále jsem cítil pohled té na první pohled nenápadné asi pětatřicetileté ženy. Ještě několikrát jsem se pokusil zvednout pohled, ale vždy jsem po chvilce musel uhnout. Nervózně jsem poposedával na židli, srdce mi bušilo jako o závod a péro mi stálo, ani nevím proč. Asi po čtvrt hodině žena vystupovala u samoobsluhy Julius Meinl. Ještě ve dveřích se na mě dívala a její pohled přímo říkal “Vystup otroku a pojď mi sloužit”. Odolal jsem a jel jsem dál. Jen o jednu stanici dál, tam jsem bydlel.

Měla jsem hodně práce a tak když jsem vyrazila na autobus, bylo už skoro devět hodin večer. Na stanici jsem byla jen já a tři muži kolem čtyřicítky. Už jak jsem přicházela, nemohli ze mě spustit oči, měla jsem krátkou sukni, kozačky na vysokém podpatku a krátkou bundičku. Nevšímala jsem si jich a sedla si na lavičku opodál. Oni však přišli ke mně a postavili se přímo před lavičku. Nedívali se na mě, ani na mě nemluvili, jen tam postávali přede mnou, povídali nějaké přisprostlé vtipy a já z toho měla divný pocit.