Trochu falešný hudební doprovod k čekání na autobus. V podaní pána s krabicovým vínem a igelitovou taškou.

Měla jsem hodně práce a tak když jsem vyrazila na autobus, bylo už skoro devět hodin večer. Na stanici jsem byla jen já a tři muži kolem čtyřicítky. Už jak jsem přicházela, nemohli ze mě spustit oči, měla jsem krátkou sukni, kozačky na vysokém podpatku a krátkou bundičku. Nevšímala jsem si jich a sedla si na lavičku opodál. Oni však přišli ke mně a postavili se přímo před lavičku. Nedívali se na mě, ani na mě nemluvili, jen tam postávali přede mnou, povídali nějaké přisprostlé vtipy a já z toho měla divný pocit.

Zpříjemnění cesty.