Od naší společné akce na Lenčině chate uplynuly asi dva týdny, když mi od Jitky přišla SMS. Bylo dopoledne, sedel jsem v práci, v kanceláři ve které sedím ještě se čtyřmi kolegy a kolegyněmi a probíral se stohy papíru, ale Jitka byla doma a psala že se nudí a chce abych jí pozval na oběd. Moc se mi to nehodilo, odmítl jsem a ona vypadala, že se s tím spokojila.

Vracel jsem se po náročném dni unavený z práce. Jentak jsem seděl v autobuse a myšlenkami byl někde úplně jinde. Náhle jsem na sobě ucítil pohled. Zvednul jsem oči a pohlédl do očí ženě sedící naproti mě, o několik sedadel dál. Neuhnula a upřeně se na mě dívala dál. V jejím pohledubylo něco velmi tvrdého a dominantního. Dlouho jsem nevydržel a sklopil oči, vědom si, že to musí vypadat velmi poníženě, ale nemohl jsem si pomoci. Ještě víc mě zaskočilo, když jsem cítil, jak červenám a nejen to, zaznamenal jsem také pohyb v kalhotech, jak se mi začal zvedat. Nadále jsem cítil pohled té na první pohled nenápadné asi pětatřicetileté ženy. Ještě několikrát jsem se pokusil zvednout pohled, ale vždy jsem po chvilce musel uhnout. Nervózně jsem poposedával na židli, srdce mi bušilo jako o závod a péro mi stálo, ani nevím proč. Asi po čtvrt hodině žena vystupovala u samoobsluhy Julius Meinl. Ještě ve dveřích se na mě dívala a její pohled přímo říkal “Vystup otroku a pojď mi sloužit”. Odolal jsem a jel jsem dál. Jen o jednu stanici dál, tam jsem bydlel.

Touha po reálném zážitku byla stále silnější a tak jsem se odhodlal navštívit jedno SM studio. Nepíšu to pro nějakou senzaci. Někteří třeba najdou odvahu, a když jim bude zle, že už nebudou vědět co si počít, zkusí to také… Popisuje se to velice těžko, pocity nejdou ani vylíčit. Opravdu se to musí prožít… Vynechám některé detaily, prostě jednoho dne jsem měl před sebou telefonní číslo a email na jistou Dominu v jednom SM studiu.