Pavel se zrovna sprchoval, když někdo u dveří dvakrát silně zazvonil. Koho to sem čerti nesou pomyslel si a omotal si kolem pasu ručník. Došel ke dveřím a otevřel. Přišla za ním jeho sestřenice Mirka. Mirka byla stejně stará jako Pavel.

Čau brácha, jdeš semnou a s Klárou do posilovny?, zeptala se Alena svého o dva roky staršího bratra. Pavel si je prohlédl, a nemohl jinak, než jen souhlasit. Kláře bylo 22, její postava byla naprosto perfektní, a překrásný vzhled její tváře zvýrazňovaly nádherné dlouhé světlé vlasy. Aleně bylo 21, a své kamarádce byla v kráse značnou konkurentkou.

Pavel a Zuzka jsou manželé již téměř deset let. Za tu dobu jejich manželství prošlo řadou kotrmelců, ale posledních několik let se ustálilo na stavu, který oběma zúčastněným poskytuje přesně to co potřebují.

Zuzce se zdálo, že Pavel stále častěji kouká po jiných ženách na ulici a tak se rozhodla ho vytrestat. Doma mu to začala vyčítat a Pavel se jí snažil uchlácholit. To bylo přesně to co chtěla.

Pavel a Lucka mají doma na první pohled obyčejné “letiště” s úložným prostorem. Když se ale sundají matrace, najdete zde namísto roštu pevnou dřevotřískovou desku a někde uprostřed díru asi pět centimetrů v průměru.

Pavel se Zuzkou si pořídili nový byt. Malý útulný a jejich. Jenže protože byl moc malý, rozhodli se vytvořit v poměrně velké předsíni s vysokým stropem úložný prostor pod podlahou. Prostě v celé předsíni vytvořili novou podlahu asi třicet centimetrů na d úrovní původní, do ostatních pokojů byly dva malé schůdky a do úložného prostoru vedlo několik padacích dveří.

Jako každý rok i toto léto jsem vyrazila na dovolenou na Novou Živohošť. Tentokrát jsem si ale s sebou vzala svého přítele Martina. Celý týden proběhl zcela normálně, dokonce jsme si tam našli i nové přátele Martinu a Pavla. Bezvadně jsme si rozuměli, chodili jsme spolu k vodě, na houby a také tančit. Až poslední večer.

Seděla jsem u televize. Byl pátek večer a já jsem zase byla sama. Příšerně jsem se nudila, a tak jsem si otevřela láhev vína. Sice mě nikdy nebavilo pít sama, ale co holt člověku někdy zbývá. Ležela jsem na sedačce a uvědomila jsem si, že jsem už minimálně měsíc nesouložila. Vlastně od doby, kdy jsem se rozešla s Pavlem. A to už bude v neděli 5 týdnů. I když jsem si to občas musela udělat sama, byla jsem docela nažhavená, až uvidím pořádný chlapský péro, který si navíc budu moct vzít do ruky. Vypila jsem asi 4 deci vína a začala jsem klimbat, když mě najednou prudce probral telefon, který pronikavě zadrnčel do pološera pokoje, které ozařovala jenom modrá clona obrazovky.